stříkati ned. (1. j. -ám) 1. (co, co kam; čím, čím kam) vrhat tekutinu n. něco řídkého (po kapkách n. jednolitým, popř. rozptýleným proudem): kluci si stříkali vodu do obličeje šplíchali se; s. na sebe, po sobě vodu, vodou cákat; s. proudy vod do ohně chrstat; s. blátem po někom, něčem, přen. snižovat, tupit někoho, něco; s. voňavku na šaty rozprašovat; řidč. přen. expr. vrhat vůbec: (rozsévač) do půdy zrní stříká (Šal.) 2. (co; ~) rozprášeným proudem, zprav. vody, vlhčit, a tím zalévat n. mýt, čistit ap.; postřikovat: s. záhony růží; s. dřevo, kov, usně; s. stěny barvou 3. (o tekutině) prýštit a rozptylovat se v drobných kapkách; dopadat v krůpějích n. v proudu: voda stříká z potrubí; krev stříkající z rány tryskající; přen. jed z úst vám stříká (Svob.); – déšť stříkal do oken; v peřejích stříkala do lodi voda; neos. stříká řídce prší, začíná pršet; kape 4. (též †tříkati) prudce se rozlétávat: bláto stříkalo (od jedoucího auta) na všechny strany; od kopyt stříkala hlína odletovala; kousky křídy drobíce se stříkaly kolem (Jir.); jiskry z dlažby tříkaly (Zey.) sršely ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, pro-, pře-, roz-, roz- se, u-, v-, vy-, za-; → nás. stříkávati ○ předp. v. stříkati kromě do-, od-, u-, v-, za-; — dok. stříknouti, střiknouti