střízlivý příd. (v přísudku a v doplňku kniž. též tvary jm. střízliv, -a,...) 1. (zast. a nář. též střízvý Pal., Těsn.) (o člověku) takový, kt. není pod vlivem alkoholického nápoje (op. opilý 1): nepil, vrátil se domů s.; dostavit se k odvodu v s-ém stavu; přen. (zamrzlé koleje) těžko schůdné i pro s-é nohy (Pluh.) 2. (též †střízvý Pal.) hledící ke skutečnosti, vycházející z ní; věcný: s. politik rozvážný, umírněný, opatrný, reálný, realistický; s. rozum chladný 2; s. odhad; s-á čísla; s-á skutečnost; ♦ dívat se na něco s-ma očima posuzovat to reálné 3. prostý 3, jednoduchý 3, nenápadný: s-á výzdoba; s-é barvy; s-é osvětlení nepříliš ostré, oslnivé; s-á architektura moderních domů; → přísl. střízlivě: vypadá s.; jedl i pil s. s mírou; – s. uvažovat; dívat se na něco s. posuzovat něco reálně; – s. vymalovaný pokoj; → podst. střízlivost (též †střízvost Pal.), -i ž.: v s-i by to neřekl v střízlivém stavu; – s. úsudku věcnost; – s. stavby prostota, jednoduchost; výrazová s.