střapatý (*třapatý V. Mrš., Jah.) příd. 1. (též *strapatý Něm.) rozcuchaný, naježený: s. a pihovatý kluk; rozježená s-á hlava; s-é vlasy; s. křupan s ohrnutým nosem (Drda); s. psík (Preis.) chundelatý; přen. s-á borovice (Bran.) rozsochatá; s-é větve (Neum.); expr. mládí s-é (Vanč.) provokující svou neuhlazeností; díla jsou s-á (Lit. nov.) 2. řidč. opatřený třásněmi n. střapci; nerovný, roztřepený na způsob třásní: s. šátek (Hol., Kubka); – s-é hadry (Šal.); přen. s-é mraky (Šrám.); → přísl. k 1 střapatě: řidč. expr. s. něco říci neuhlazeně; → podst. k 1 střapatost, -i ž.