střelba, -y ž. 1. střílení 1: s. ze vzduchovky do terče; s. z pistole; závod, výcvik ve střelbě; s. z děl; cvičná, ostrá s.; družstvo zahájilo střelbu palbu; zastavit střelbu; přen. expr. s. zátek (Čap.-Ch.) hlučné vybuchování; s. slov (Podl.) palba, útočný hovor; voj. přímá s.; nepřímá s.; bojová s.; s. vleže; sport. s. na asfaltové terče; s. na (olympijské) siluety 2. sport. (při míčových hrách a v hokeji) vysílání střel (ve význ. 2), ran (ve význ. 2) na branku; střílení 1: přesná s.; bránit ve střelbě †3. střelná zbraň: právo nositi střelbu (Hol.); střelby vykládat ozdobně (Wint.); hrubá s. (Krásn.) dělostřelectvo