střelec, -lce m. 1. (též střelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *střelice, -e, Zey., ž.) kdo střílí, kdo se zabývá střelbou (z povolání n. ze zájmu): dobrý s.; s. z malorážky; s. napínající luk; sváteční, nedělní s. příležitostný, nedovedný; voj. s. z kulometu; palubní s.; výtečný s.; tech. střelmistr, palní (horn.) 2. (též střelkyně, -ě ž.) sport. (v míčových hrách a v hokeji) hráč, kt. střílí, střílením dosahuje úspěchu pro své družstvo: pohotový s.; byl střelcem dvou branek 3. řidč. ostrostřelec: hasiči, střelci, veteráni (Rais) 4. (též střelkyně, -ě ž.) (v někt. armádách) příslušník střeleckých mysliveckých n. střeleckých horských pěchotních oddílů; (kdysi) voják bojující střelnou zbraní vůbec: vojenský oddíl střelců; – zbraně pavézníků a střelců (Jir.) 5. hvězd. S. jméno devátého souhvězdí zvířetníku 6. šach. figura pohybující se po úhlopříčnách; běžec 1 (neživ.)