střeliti dok. (3. mn. -í) 1. (~; na koho; po kom) vypálit ránu ze střelné zbraně; vystřelit: s. z pušky; s. do vzduchu; s. na srnu; s. po koroptvi; stůj, nebo střelím; ♦ ob. expr. s. po nekom okem, očima, pohledem rychle, náhle se podívat 2. (koho, 4. p.; kam) střelou (ve význ. 1), střelnou ranou zasáhnout; (koho, 4. p.) střelou (ve význ. 1), střelnou ranou usmrtit; zastřelit: s. někoho do hlavy; lekla se (utíkala), jako když do ní střelí; rozprchli se, jako když do vrabců střelí; – s. zajíce; chtěl se s. (Čap.-Ch.); ust. spoj. s. mimo, vedle chybit; nestřelil daleko od černého, zř. přen. (Šal.) příliš se nezmýlil 3. sport. (~; kam) (v míčových hrách a v hokeji) poslat míč, kotouč na branku (v košíkové na koš): s. na branku, na koš; ve spoj. s. gól, branku, koš získat pro své družstvo úspěch, když takto vyslaný míč, kotouč přejde brankovou čáru n. (v košíkové) projde obroučkou koše 4. expr. (kam; čím) rychle, prudce, náhle jako střela (ve význ. 1) někam vniknout, něčím rychle proniknout: s. do pokoje vběhnout; řidč. jede na inspekci, střelilo mu hlavou (Baar) prolétlo, kmitlo, proběhlo 5. ob. expr. (komu co) dát, uštědřit (zprav. ránu, pohlavek); vlepit: střelil klukovi řádný pohlavek 6. slang. (co; co komu) prodat 1: střelil kolo a koupil si motocykl; s. kamarádovi hodinky ○ předp. do-, na-, od-, po-, po- se, pro-, pře-, roz-, se-, u-, v-, vy- si, za-, za- se; — ned. stříleti