střelný příd. 1. (též †střelní Havl., Čel.) k střeliti, stříleti, určený ke střílení: houkla s-á rána; s. dým; (dř.) věž se s-mi otvory střílnami; řidč. přen. expr. s. vtip (Krásn.) útočný; tech., voj. s-á zbraň u kt. je střela uváděna v pohyb (vystřelována) mechanicky, rozpětím plynů n. vznícením střelného prachu: s-á zbraň mechanická, plynová, palná; s. prach střelivina (z ledku, síry a dřevěného uhlí), zprav. užívaná k uvedení střely v hlavni do pohybu; s-á bavlna nitrocelulóza; odb. s-é práce odstřelování horniny v lomech a v dolech 2. způsobený střílením: hojit si s-ou ránu 3. též střílný řidč. poněk. zast. krátce trvající, velmi rychlý 1, 2: střelná chvilka opojivého pocitu (Drda); závěrečné střílné věty (Vrba); → přísl. k 3 *střelně, *střílně (Čap.-Ch.): klekat střelně (Scheinpflug) rychle, prudce