střep (†třep Tyl, Něm.), -u m. (6. j. -u) 1. úlomek z rozbité nádoby n. z jiného předmětu (skleněného, porcelánového ap.) vůbec; střepina: střepy z rozbitých lahví, oken; váza se rozbila na tisíc střepů; slepovat střepy starých popelnic; pořezat se o střepy; přen. střepy naděje (O. Schein.); ob. mám hlavu jako s., hlava mě bolí jako s. velmi mě bolí; výr. rozbité skleněné n. keramické výrobky užívané jako surovina pro další tavení; archeol. zbytek pravěké n. středověké vypálené nádoby 2. expr. bezcenná stará věc: tolik peněz za takový s.; – hodinky mu nešly, byl to starý s. 3. ker., sklář. základní hmota, stěna výrobku: barevný s.; jemný s.; průsvitný, průlinčitý s.; zdrob. střípek v. t.