střevo, -a s. (6. j. -ě, -u) 1. měkký trubicovitý orgán uložený v břišní dutině, sloužící k trávení a vstřebávání potravy: vyprazdňování střev; nadýmání střev; zánět, operace slepého střeva; vyhřezlá střeva; prát o zabíjačce střeva; přen. expr. vnitřek něčeho: žaludek kufru obracejí i se střevy (Včel.); střeva země (Hol.); vidět někomu až do střev (Jah. aj.) vědět, co si myslí; ob. expr. mít básnické s. nadání; anat. tlusté, tenké, slepé s.; potrav. hovězí, vepřová střeva; čerstvá, nasolená, sušená, umělá střeva (jako polotovar k dalšímu zpracování, plnění ap.) 2. zhrub. hloupý, nemotorný člověk; nadávka: (Honza byl) s. učiněný (Kubín); – ty s. pitomý; → zdrob. střívko, -a s. (6. mn. -ách): vypraná husí střívka; jitrnicová střívka na jitrnice; – expr. ty slepičí s. (Mor.); potrav. skopová střívka; střívkový příd.: s-é struny vyrobené ze střívek