střih, -u m. (6. mn. -zích) 1. vzor, zprav. papírový, podle kt. se stříhá na šaty, prádlo ap.: kreslit s.; zhotovit si s.; s. na sukni, na límec, svetr upletený podle střihu 2. způsob, ráz ušití šatů, prádla ap.: oblek nejnovějšího střihu; přen. hovor. ráz I 5, charakter 3, druh 2: město evropského střihu; šlágry západního střihu; poctivec starého střihu ražení 3. úprava provedená stříháním: bohémský s. vlasů zastřižení; film. střihová skladba; sestřih 4. stříhání (ve význ. 3, 6): fyz., tech. namáhání smykem, při kt. dvě síly působí proti sobě: zkouška střihem střihová; pevnost ve střihu; – sport. pohyb nohou připomínající stříhání nůžek (zvl. v plavání) 5. stav. spojení krokví ve hřebenu na způsob čepu a dlabu 6. horn. vlasová trhlina n. porucha vrstev ve sloji 7. slang. (ve vorařství) houžev: střihy mezi prvním a druhým vorem