stařík, -a m. (6. mn. -cích) 1. expr. stařec 1: hbitý, maličký s.; zazobaný s. (Čap.-Ch.) staroch; přen. s. hřib (Maj.) *2. mn. staříci předkové: s-ci naši z patnáctého století (Pal.); → zdrob. k 1 staříček v. t.