stařec, -rce m. 1. (též †starec Pal.) starý člověk; expr. starý tvor: osmdesátiletý s.; s. nad hrobem; shrbený jako s.; stařec-kůň (Baar); přen. s. leden (Vrchl.) kmet 2. starec (v pravoslavném prostředí) mnich 1, poustevník: "s.", proslulý svatým životem (Z. Nej.); → zdrob. stařeček v. t.