stabilita, -y ž. (z lat.) poněk. kniž. stabilnost (op. labilita) 1. pevnost 2, stálost, ustálenost: s. hospodářských poměrů; s. měny; nervová s.; pružná s. spisovného jazyka (V. Math.); odb. schopnost podržet urč. vlastnost v předepsaných mezích i za vnějšího rušivého působení: chem. s. výbušin, roztoku; fyz. s. (fyzikální) veličiny; s. napětí, kmitočtu 2. rovnováha 1: nemohl udržet s-u padal; auto má dobrou, špatnou s-u; tech. schopnost vrátit se po vychýlení do pův. polohy: s. vozidla, letadla, plavidla; s. konstrukce