stabilní příd. (z lat.) poněk. kniž. 1. pevný 4, stálý 1, 2, ustálený (op. labilní): s. hospodářské poměry; s. měna; fyz., chem. s. rovnováha, poloha tělesa; s. látka, sloučenina; s. jádro; s. izotop nerozpadající se 2. jevící stabilitu (ve význ. 2) (op. labilní): s. židle; zaujmout s. polohu; tech. s. vozidlo, plavidlo 3. tech. stacionární 1 (op. mobilní): s. motor, stroj, kotel; → přísl. stabilně: s. umístit; → podst. stabilnost, -i ž. stabilita