stacionární (méně vhodně -érní) příd. (z lat.) kniž. 1. stálý 1, 2, ustálený: s. zařízení podniku; odb. nepohyblivý, setrvávající na témž místě: meteor. s. fronta; hvězd. s. družice; tech. s. motor nepohyblivě uložený na pevném základě, stabilní 3 (op. mobilní) 2. odb. nezávislý na čase: fyz. s. magnetické, elektrické pole; mat. (v teorii pravděpodobnosti) s. proces při kt. je statistické rozložení hodnot nezávislé na čase; → podst. stacionárnost, -i ž. kniž.