stan (†stán Ner., Mácha aj.), -u m. (6. j. -u, -ě) 1. skládací přístřeší z nepromokavé látky pro přechodný pobyt (zprav. nocování): vojenský s.; rekreační táborové stany; stany kočovníků; cirkusový s.; postavit, složit s.; spát ve stanech; ust. spoj. rozbít s. postavit, zřídit, přen. utábořit se n. vůbec se někde usadit; vojsko rozbilo stany na planině; divadelní společnost rozbila v městečku s.; strhnout s. rozebrat a složit, přen. opustit dosavadní místo pobytu; strhneme s. svůj a poputujeme dále (Herrm.); přen. srdce dětské (je) lásky stanem (Zey.) 2. voj. hlavní s. (v někt. armádách za války) souhrn všech příslušníků nejvyššího velitelství; stanoviště vrchního velitele: přen. expr. spolek měl hlavní s. v hostinci sídlo, vedení †3. tržní krámek, stánek 2 (dř.): hokynářský s. (Her.); kramáři stany svoje opustí (Svět.) †4. stanoviště 1: (ženy) chtěly uskočit, kde bezpečnější s. (Ner.) 5. (ve vorařství) stanoviště n. zařízení (např. kruh) k upevnění voru; zdrob. stánek, stáneček v. t.