stanice II, -e ž. 1. místo, kde zastavuje něj. hromadný dopravní prostředek, a potřebné zařízení takového místa: železniční s. nádraží; autobusová s.; s. tramvají, podzemní dráhy; poštovní s. dostavníků (dř.); počáteční, konečná, nástupní, přestupní, výstupní s.; nastoupit, vystoupit, přestoupit ve s-i; lidé se vyhrnuli ze s. ze staniční budovy, z nádraží; osobní, nákladní s.; stálá s.; s. na znamení; dopr. nácestná s.; nakládací, vykládací s.; s. určení cílová; vlakotvorná s.; náčelník (dř. přednosta) s.; voj. zásobovací s. 2. poněk. zast. zastavení, místo zastavení; zastávka: první jeho s. byl pivovar (Herrm.); vyvolil jsem je (město) za první naši s-i (Zey.); zř. obědní s. (Ner.) *3. stanoviště 1: (spolek) měl v městečku hlavní s-i (Svět.) 4. místo n. pracoviště vybavené příslušným zařízením pro různé služby veřejnosti: s. Veřejné bezpečnosti; požární s.; – záchranná s. (hovor.) záchranná služba; s. první pomoci; s. lékařské pohotovostní služby; hygienickoepidemiologická s.; transfúzní s.; záchytná s. (pro alkoholiky); – misionářská s. v tropech; – výzkumná, šlechtitelská s.; inseminační s.; strojní a traktorová s. (zkr. STS); – meteorologická s.; strojní početní s.; – čerpací s.; čisticí, spalovací s.; – vysílací, přijímací (rozhlasová, televizní aj.) s.; transformační s.; retranslační s.; (telefonní) účastnická s.; telegrafní s.; radiolokační s.; radarová s.; – polární s. 5. archeol. místo, kde sídlili lidé ve starší a střední době kamenné: paleolitická s. v Dolních Věstonicích; → zdrob. k 1, 4, zprav. expr., stanička, -y ž.: horská s. lanové dráhy; – vysílací s.