stanoviště, -ě s. (2. mn. -šť) 1. (též †staniště Čel., Ner. aj.) vykázané, vymezené místo, kde někdo, něco stojí, koná něj. činnost n. je k ní připraven: s. taxíků; s. prodavačů novin; s. dopravního orgánu na křižovatce; s. zemědělských strojů; změnit, opustit s.; mít vykázané s.; poněk. zast. tržní s. (Šlej.); voj. velitelské s. zvl. upravené místo, z něhož velitel řídí boj; s. letounů na letišti; pozorovací s. zvl. upravené místo k pozorování; sport. (při sport. závodech) místo vyhrazené pro činovníky; mysl. místo, na kt. stojí lovec při honu n. lovu; včel. místo, kde jsou umístěny úly se včelstvy: s. pastevní, zimní; bot. soubor přírodních podmínek umožňujících existenci urč. rostliny (např. složení půdy, výškový stupeň ap.) †2. stanovisko 1: postavit se na s. pravého filosofa (Pal.); z praktického s. (Něm.); naše s. se rozcházejí (K. Čap.) †3. postavení 6 (kniž.): nízké a opovržené s. (naší mateřštiny) (Havl.)