staročech, -a m. (6. mn. -ších) (staročeška, -y ž.) příslušník n. stoupenec tzv. strany staročeské: boje s-ů s mladočechy; — staročeský příd.: s-á strana nejstarší polit. organizace české buržoazie; s-ští poslanci; s-á politika; → přísl. staročesky; staročešství, -í s. staročeská politika: hlásit se k s.; Staročech, -a m. (mn. 1. -chové, -ši, 6. -ších) (staročeška, -y ž.) 1. Čech staré doby 2. Čech starých mravů, vlastností: poctivý S. (Třeb.); jako praví S-ši spolu obcovali (Šmil.); rozšafná ženská, taková S-ka (Jir.); — staročeský příd.: s-é zvyky; s. jazyk čeština do konce 15. století; s-á literatura psaná staročeštinou; s-á mluvnice; – s-á poctivost; s-é pohostinství po způsobu starých Čechů; → přísl. staročesky: s. psaný text; *staročešství, -í s.; staročeština, -y ž. staročeský jazyk