starožitník, -a m. (6. mn. -cích) 1. obchodník se starožitnostmi; antikvář: krámky s-ů *2. milovník, sběratel starožitností: sběratel s. (Čap.-Ch.) †3. archeolog (Ner.); starožitnický příd. k 1, 3: s. krámek; – zast. s-é studium; → přísl. starožitnicky: s. cenná věc; starožitnictví, -í s. 1. obchod se starožitnostmi *2. sběratelství: pěstovat s. (Baar) †3. archeologie: české s. a dějepisectví (Čech); *starožitnina, -y ž. starožitnost 2: sběratel s-in (Sez.); → expr. zdrob. *starožitninka, -y ž. (Šal., Tvorba), starožitnost, -i ž. 1. poněk. zast. vlastnost toho, co je starožitné; starobylost 1: s. obrazu, písemných památek 2. starožitný předmět; antikvita: sbírka s-í; milovník s-í †3. minulost 1, dávnověk: s. česká (Goll); Slovanské s-i dílo Pavla Josefa Šafaříka; starožitný příd. 1. poněk. zast. starobylý 1, starodávný: s. hrad (Tyl); s. rod (Jir.); s. prsten (Zey.) +2 starý 2: několik sousedů, mladých i s-ějších (Wint.); → přísl. starožitně poněk. zast.: s. vyřezávaná stolice (Svět.); → podst. starožitnost v. t.