starobylý (*starobylní, *starobytní Nov.) příd. 1. existující v dávné minulosti, pocházející z ní; starý 8, starodávný, dávný 1: s-á tvrz; s-á část města historická; s-é nápisy archaické; zř. po s-u rozšířený (Neff) *2. starý 2, 3, stařecký: s-á žena (Mrš.); – s. hlas (Čap.-Ch.); → přísl. k 1 starobyle (*-bylně Nov.): s. vyřezávaná truhla; → podst. starobylost, -i ž. 1. starodávnost: s. staveb; s. písní; s. jmen archaičnost †2. dávnověk, minulost 1: s. česká (Pal.); zkoumání s-i (Šaf.) †3. starožitnost 2: milovník s-í (Jir.)