starozákonní, poněk. zast. starozákonný příd. 1. círk. týkající se Starého zákona (op. novozákonní): s. knihy; s. proroci, žalmisté; s-ý hrdina (Staš.) 2. připomínající Starý zákon, jsoucí v duchu Starého zákona: s. přísnost; (hrozit) s. pravicí (Pujm.); s-é opánky (K. Čap.); → přísl. k 2 *starozákonně: žít s. (K. Čap.)