statečný příd. 1. projevující odvahu, hrdinství; nebojácný, neohrožený, odvážný, hrdinský, udatný, smělý 1, srdnatý 1, 2 (op. bázlivý, zbabělý): s. voják; s-í obránci; s-á posádka; s. pacient; s. čin mužný; s. odpor; být s-é mysli; hist. oslovení nižších šlechticů: urozený a s. pane (Jir.) †2. (o člověku) tělesně statný; zdatný: s-ější v těle (Preis.); lid postavy s-é (Jir.); – s. zpěvák (Sova); s. hospodář (Hál.) řádný, poctivý †3. (o věci) pevný, mohutný; velký, řádný 3: s-é stromy (Šmil., Olb.); – s. kus práce (Něm.); → přísl. statečně: jednat, chovat se s.; – zast. muž s. urostlý (Podl.); – zast. král (ho) dal s. přivítati (Něm.) řádně; → podst. statečnost, -i ž.: vojenská s.; – zast. (ženich) slyšel o s-i dcery (Něm.); – zast. s. při práci (Svět.)