stavba, -y ž. (2. mn. -veb) 1. úprava zemního povrchu a vytváření konstrukčního účelového díla; podobná činnost vůbec; stavění 7: s. domu, mostu, dálnice, přehrady, železnice; pracovat na stavbě sídliště; povolení k stavbě; rozpočet, plány stavby; – s. ptačích hnízd; přen. základy k stavbě státu (Pal.) 2. výsledek této činnosti, stavěný n. vystavěný objekt: zděná dvoupatrová s. budova; mohutná s. přehrady dominuje krajině; dřevěné stavby valašské; zbourat starou stavbu; velké stavby socialismu; s. mládeže; zřídit na stavbě kantýnu na staveništi; – mraveniště je důmyslná s.; stav. pozemní, vodní, železniční, silniční stavby; montované, panelové stavby; bloková, skeletová s. 3. poněk. zast. způsob provedení stavby: pavilónek lehounké stavby (Jir.); malá chaloupka chudobné stavby (Mácha) 4. řidč. sestavování, sestrojování, konstruování, montáž (strojů z částí ap.): s. přijímače 5. účelné, popř. záměrné sestavení, uspořádání něj. celku, jeho části; struktura 2: dokonalá s. těla; promyšlená s. uměleckého díla, dramatu kompozice; jaz. mluvnická s. jazyka struktura; syntaktická s. věty výstavba; fyz. struktura: s. hmoty; geol. textura; včel. uspořádání plástů v úlu; → expr. zdrob. stavbička; -y ž.