stavební, stavebný příd. 1. zprav. jen stavební k stavba 1: s-í plány, materiál; s-í stroje; s-í pozemky; s-í (zř. s-ý Hol.) ruch; s-í družstvo; s-í průmysl; s-í truhlářství, zámečnictví; s-í kámen, sklo; (dř.) s-í inženýrství; stav. s-í čára hranice mezi veřejnou komunikací a stavebním pozemkem; s. řád směrnice pro navrhování a provádění staveb se zřetelem k zdravotním, bezpečnostním a jiným veřejným zájmům; s-í prvek; s-í montáž montáž stavby n. na stavbě; s-í montážník; peněž. s-í losy (za první republiky) půjčka na podporu stavebního ruchu emitovaná ve formě dluhopisů 2. čast. stavebný kniž. k stavba 5: s-á pevnost obrazu (Kultura); s-á kázeň (Lit. nov.); s-í princip skladby (SaS); → přísl. stavebně: s. sešlý dům; – kniž. s. složitý román (Lit. nov.); → podst., zvl. k 2, stavebnost, -i ž. kniž.: s. dramatu (Lit. nov.)