stavitel, -e m. (stavitelka v. t.) 1. tvůrce něj. (významné) stavby: s. chrámu svatého Víta; s. dráhy; s-é přehrady; přen. expr. s-é nového světa (Weiss) budovatelé 2. (v kapit.) podnikatel úředně oprávněný k provádění staveb: zadat stavbu s-i; s. přijme několik zedníků 3. řidč. kdo něco staví vůbec, kdo sestavuje něj. celek z částí: s. lodi; s. klavíru, varhan; publ. s. národního mužstva (košíkové) sestavovatel