sten, -u m. (6. j. -u) kniž. zasténání, zaúpění, ston I: bolestné steny raněných; z úst se jí draly slaboučké steny (Olb.); pronikavý s. (psa); přen. tklivé steny umíráčku naříkavé zvuky; s. podzimního větru