stesk, -u m. (6. mn. -cích) stýskání 1. (též *stysk Rais) teskná touha: nevýslovný s. po domově; s. nad ztraceným mládím; být zachvácen návalem stesku smutku; roznemoci se steskem; s. ji brzy přešel; zř. s. za milým (A. Mrš.); s. o bratra (Svět.) 2. zprav. mn. stesky stížnosti, nářky (ve význ. 1): vyslechnout stesky a žaloby; stesky na nedostatek peněz; zast. (neslyšel od ní) nejmenšího na muže stesku (Svět.)