stezka (2. mn. -zek) (nář. stežka Nov.), -y ž. 1. úzká cesta pro pěší n. pro jezdce; pěšina, cestička 1, chodník 2: ušlapaná s. v lukách; lesní stezky; kamenité horské stezky; lovecká, partyzánská s.; přen. stezky života (Tyl, Svět.); stezky rozkoše a smrti (Neff); dopr. potahová s. (podél vodního toku); žel. drážní s. chodník na okraji železniční trati; odb. značená turistická cesta v charakteristickém úseku krajiny: hřebenová s.; Posázavská s.; Palackého s. 2. hist. hlavní cesta spojující zemi s cizinou: zemské stezky; Zlatá s. z Čech do Pasova; solná s.; tvrze zřízené na ochranu stezek (Jir.) 3. poněk. zast. řidč. cestička ve vlasech; pěšinka 2: vlasy se stezkou nad levým uchem (Jir.); s. na hlavě se táhnoucí (V. Mrš.); → zdrob. stezička, -y ž.: vyšlapat s-u; – vlasy uprostřed se s-ou (Rais) pěšinkou