stojan, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. zařízení sloužící jako podstavec, regál, věšák ap.: s. plný knih; s. na květiny; s. na deštníky; s. se šaty 2. zařízení umožňující něco upevnit n. správně postavit: s. motocyklu; s. pro laboratorní přístroje; malířský s.; fotografický s. stativ, podstavec; tkalcovský naváděcí s. (Pujm.); tech. základní nepohyblivá součást stroje, rám, fréma: s. čerpadla; s. ložiska; elektr. s. zesilovačů; zeměd. s. na jetel, seno druh sušáku 3. stojatá trubka, z kt. vytéká voda n. z kt. se čepují nápoje: pili ze s-u; pivní s. 4. včel. úl s medníkem nad plodištěm; → zdrob. k 1, 2 stojánek, -nku m. (6. mn. -ncích): s. na noty, na hodinky; s. se sirkami; – tech. upínací pomůcka při strojním obrábění a kontrole obrobků; příd. stojánkový: s-é zrcadlo; s-á lampa