stonati ned. (1. j. stůňu, 3. mn. stůňou, rozk. stonej, přech. přít. stonaje) 1. (~; s čím; nač) být nemocen; churavět, postonávat 1, ležet 3: dlouho stonal; stůně se žaludkem; s. na chřipku; přen. s. touhou; srdce stůně steskem; publ. výroba stůně nedostatkem technických kádrů trpí 2. expr. (po čem, kom; na co, koho) mít touhu, chuť; toužit: s. po nových šatech; s. po dětech; s. na nové auto 3. zast. a kniž. sténat: s. bolestí; přen. z dálky flétna stůně (Vrchl.) ○ předp. do-, na- se, od-, po-, pro-, pře-, roz- se (poroz- se), vy- se (povy- se), za-; → nás. stonávati ○ předp. do-, od-, po-, pro-, roz-, vy-