stopiti I dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (co, koho) potopit 1, ponořit 1, pohroužit (do něj. kapaliny): s. pero v inkoustu; stopil kůrku chleba v pálence; přen. vesnice byla v ranní páře stopena (Podl.) 2. kniž. (co, koho) (o vodě n. jiné kapalině) potopit 2, zatopit, zaplavit: povodeň stopila část vsi v kalných vodách; jak by louky rosou stopil (Ner.) pokropil; pot mu stopil skráně; přen. slunce stopilo kraj ve svých paprscích †3. (koho, 4. p.) utopit: opilí mne chtěli s. (Krásn.) 4. kniž. (co do čeho) prudkým pohybem zarazit, zasunout; vpravit, vrazit: stopil čepel do hrudi soka; expr. tu stopí on čapí nohy do černých nohavic (Herrm.) skryje; přen. prsty v struny stopíš (Vrchl.); stopil svou mysl do vzpomínek 5. ob. expr. nepozorovaně vzít, skrýt, ukrást: s. dopis; stopil doma láhev rumu; — stopiti se ned. 1. kniž. potopit se 1, ponořit se 1, pohroužit se: větve se stopily ve vlnách; za chvíli se stopil v sladkém spánku 2. řidč. kniž. (čím) zalít se, zaplavit se: zem se stopila krví; přen. les se stopil jarním sluncem †3. utonout, utopit se: Čechové ztratili na 800 mužů, dílem zabitých v boji, dílem kteří se stopili (Tomek) 4. kniž. (v čem) dát se něčím obklopit, ukrýt se zcela v něčem: celý se stopil do podušek; měsíc se stopil do husté mlhy; — ned. stápěti, s. se, — rozl. od ztopiti