stoudný (†studný) příd. poněk. zast. cudný, stydlivý; prozrazující stydlivost: s-é děvy (Nov.); – s-é vyznání (Mach.); studné uzardění (Šmil.); → přísl. stoudně (†studně Klicp.): s. se zardívající dívky; s. klopit oči; → podst. stoudnost, -i ž.: ženská s. (Hol.); — čast. záp. nestoudný