stoupa (zast. a nář. stupa Jir., A. Mrš.), -y ž. 1. (kdysi) nádoba n. jednoduché strojní zařízení na drcení materiálu pomocí tlouků (pěchů) na způsob moždíře: dřevěná s. na mák; vodní s. na drcení rudy; dát knihy do stoupy, dnes běžně přen. určit k novému papírenskému zpracování, a tím zničit; přen. s. času (Vrchl.) 2. nástroj v podobě palice, kladiva, pístu n. tlouku: hřmotně dopadající těžké železné stoupy; měl nohy jako stoupy (Kronb.) silné, tlusté; přen. expr. těžká, silná, tlustá noha: sloní stoupy; rozkročené stoupy obra; → zdrob. stupka, -y ž. nář. (Salich., Suš.)