stoupati (zast. a nář. stupati Herrm., Něm.) ned. 1. pohybovat se vzhůru; vystupovat (op. sestupovat, klesat 1): s. po žebříku; s. do schodů jít; s. po svahu na vrchol; namáhavé stoupání; letadlo rychle stoupá; řeka, voda stoupá zvyšuje svou hladinu; rtuť v teploměru stoupá; krev mu stoupala do hlavy; víno jim už stoupalo do hlavy začínalo na ně působit; pýcha mu stoupá do hlavy vstupuje; přen. s. v hodnostech nabývat vyšších hodností 2. postupně se zvyšovat; zvedat se, zdvíhat se (op. klesat 2, svažovat se); nabývat vyšší tónové polohy, zvyšovat se (op. klesat 2): cesta, trať stoupá vede nahoru, do vrchu; terén stoupá; – hlas řečníkův stoupal; tón, melodie stoupá; vytí sirén stále stoupá; zpívající stoupal hlasem zvyšoval hlas 3. nabývat vyšší hodnoty, intenzity, významu; zvyšovat se, stupňovat se (op. padat 6, snižovat se, zmenšovat se): ceny, zisky, mzdy stoupají; s. v ceně; teplota, horečka stoupá; nálada stoupá zlepšuje se; naděje stoupaly; dopravní ruch stoupá roste, vzrůstá; výkony stoupají; počet stoupal; životní úroveň stoupá; jeho práce stoupá ve vážnosti 4. (nač; kam) pokládat nohu; vstupovat, šlapat: s. na příčky žebříku; nestoupej do bláta; s. někomu na šíji, přen. podrobovat si ho 5. řidč. kráčet: s. opatrně pěšinou; s. po špičkách; s. pevným krokem (Ner.); přen. budou stoupati v šlépěj její (Svět.) budou ji následovat 6. též s. si (kam) zaujímat polohu, postavení, stavět se někde; přicházet, přistupovat, vcházet, vstupovat: s. si na okraj chodníku; nestoupejte do jízdní dráhy 7. opírat se nohou n. její částí; dokračovat, šlapat, nastupovat 2, našlapovat 1: s. na celé chodidlo, na paty; s. si na špičky napřimovat se co nejvýše ○ předp. v-; → nás. stoupávati (o) bez předp.; — dok. stoupnouti