strádati ned. 1. (~; čím) tělesně trpět hmotným nedostatkem, žít v nouzi, bídě; řidč. duševně trpět (něčím bolestným, nepříjemným): vojáci velice strádali; s. hladem, zimou, nemocí; s. od ran (Vanč.); – s. žárlivostí, steskem; s. u vězení (Jir.) živořit; s. za zločin (Staš.) *2. (po čem) marně toužit, dychtit: teplo živé krve, po kterém strádám (Vrchl.) 3. kniž. a zast. (*koho, 4. p., J. z Hv., *koho, čeho) postrádat 1, 2: s. syna (Zey.); s. vody (Heyd.) ○ předp. po-, za-; → nás. k 1 strádávati ○ předp. po-