strčiti dok. (3. mn. -í) 1. (do koho, čeho; koho, co kam; koho čím, řidč. kým, *koho več) nárazem, úderem pohnout někým, něčím, a tím ho, to vychýlit z rovnováhy; vrazit: strčil do ní tak, že upadla; strčila do židle, až se převrátila; strčil do něho pěstí (Staš.); s. kluka do vody; strčil mě loktem; řidč. člověk, kterým strčil do příkopu (Staš.); přen. každý mnou může s., jak chce (R. Svob.) naložit se mnou; nás sousedstvu zošklivili a v opovržení strčili (Jir.) uvedli; ♦ kam ho nestrčí, tam není z nerozhodnosti sám nic nepodnikne 2. (co kam) vsunout, vložit, zastrčit: s. klíč do zámku; s. knihu pod kabát; s. ruce do kapes dát; s. si prst do krku; s. něco do kapsy uschovat, přen. nechat si pro sebe; s. si péro za klobouk; s. usnesení do šuplíku (ob.), přen. odložit provádění; s. nos (prsty) do něčeho, přen. ob. expr. zaplést se (neoprávněně n. nevhodně) do něčeho; s. hlavu do písku (jako pštros), přen. nechtít o něčem (zprav. nepříjemném) vědět; s. hlavu do pokoje, za plentu, přen. nahlédnout, podívat se tam; takový talent si nikdo nestrčí pod pokličku (H. Dvoř.) neukryje; ob. s. (čast. dát) hlavy dohromady, přen. poradit se, tajně se dohovořit; přen. expr. s. do něčeho mnoho peněz investovat; strčili do bytu už tisíce věnovali je na zařízení bytu; ♦ s. někoho do kapsy velmi jej převýšit, vyniknout nad něj; to si nestrčí (čast. nedá) za rámeček tím se nebude moci chlubit; ať si to strčí za klobouk (ob. expr.) (strohé odmítnutí) není to k potřebě; nemá co do huby (Svět.), krku (Těsn.) s. co jíst 3. expr. (koho, 4. p., kam) umístit proti něčí vůli, zprav. násilím: s. někoho do blázince, do vězení vsadit; s. dítě do pokoje; přen. ob. s. někoho někam přidělit mu ze svého rozhodnutí někde práci; strčili ji do kuchyně; zast. přen. s. do vojenského kabátu (Svět.) odvést 2; ♦ kam nemůže čert, strčí babu (pořek.); ob. s. někoho pod zámek, za katr (za mříže), zhrub. do díry zavřít do vězení 4. ob. expr. (komu co) dát rychle, zprav. nepozorovaně: s. někomu něco na rozloučenou; strčil mu občas stovku daroval; strčil mu spisy, které nevyřídil předal (ve význ. 1); strčí mu sem tam štulec uštědří; strčil mu něco, aby mlčel podstrčil (ve význ. 2); ♦ zhrub. s. někomu něco do chřtánu dát něco (zprav. větší peníze) někomu, kdo si to nezaslouží; s. někomu něco na krk dát na starost, přidělit nepříjemnou práci, obtížnou povinnost 5. (co na koho, *nač Ner.) jen ve spoj. s. na někoho psí hlavu (zř. na něco psí hlavičku) tvrdit o někom (o tom) to nejhorší, udělat mu co možná nejhoršího 6. ob. expr. (co na koho, *nač Staš.) svést: já to na vás všecko strčím (Jir.); věděla by na koho to s. (Pichl) přesunout; — †strčiti se dok. (za koho) udělat ze sebe někoho jiného; vydat se (chytře, podvodně za někoho jiného): s. se za lékaře (Podl.) ○ předp. na-, od- (pood-), po- (popo-), pod-, pro-, pře-, před-, při-, roz-, se-, u-, v-, vy- (povy-), za- (poza-); — ned. strkati