strůjce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -cové, -ci) (strůjkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) poněk. kniž. kdo něco strojí (ve význ. 5), připravuje, chystá, tvoří; osnovatel, původce: s. piklů, vraždy; s. války; každý je strůjcem svého osudu, štěstí tvůrcem; s. moci velkomoravské (Vanč.)