strž, -e ž. 1. hluboké koryto, průrva, rokle, vzniklé zvl. prudkým přívalem vodním ap.: hluboká, příkrá lesní s.; srázná skalní s.; vše prchá jak voda jarní strží (Čech); přen. paprsky prodírající se do strží ulic (Otč.); duševní strže a propasti (Šal.); rybn. místo, kde voda protrhla hráz n. břeh n. kde byla hráz záměrně uvolněna 2. řidč. množství hmoty odněkud stržené (ve význ. 1); expr. velké pohybující se množství vůbec: sněhové strže laviny; – expr. s. praporců (Čech); s. lidí (Jir.) záplava 3. řidč. a poněk. zast. náhlý, velmi silný a prudký déšť; průtrž 2 (mračen): strže dešťové (Ner.); nebylo pamětníka strže tak zhoubné (E. Jel.); přen. expr. s. slov (Čap.-Ch.) proud, příval