strašiti ned. (3. mn. -í) 1. objevovat se jako strašidlo a vyvolávat tím u jiných pocit strachu, hrůzy; často neos. straší objevuje se strašidlo: vypravovali, že v zámku straší v noci bílá paní; neos. u hřbitova prý strašilo; přen. expr. v hlavě mu straší samé číslice; straší mu cosi jiného v hlavě (Svět.) myslí stále na něco jiného; ♦ ob. expr. co tu ještě strašíš? pobýváš delší dobu, než je obvyklé; s. v noci ponocovat, dlouho bdít; neos. straší mu v hlavě má brouky (ve význ. 4), pochybnosti, divné myšlenky; zhrub. straší mu na cimbuří (ve věži) je pomatený 2. ob. expr. vypadat jako strašidlo, jevit se nápadným, zprav. nepříjemně, děsivě: vždyť v tom kabátě budeš s.!; dům strašil prázdnotou; ta halda cihel tu straší už hezky dlouho je na hanbu, ostudu 3. (koho, co) nahánět strach (ve význ. 1), bázeň někomu; děsit, lekat I 1: s. děti; straší mě každý kout; ta práce mě straší znepokojuje, zneklidňuje; s. vrabce plašit 4. (koho čím; čím) vyhrožovat, hrozit 1 (komu čím): matka straší dítě čertem; s. novou válkou; — strašiti se ned. (~; koho, čeho; *kým Wolk., *čím Vin.) mít strach (ve význ. 2); bát se 4, 1, strachovat se 1, děsit se, lekat se: nestrašte se, nenaříkejte (Vanč.) neznepokojujte se, nezneklidňujte se; oba se toho strašili (Sv. Kadlec); odpisuji Ti, aby ses mnou tolik nestrašila (Wolk.); té (pomatené) se nemusel s. (Pech.) ○ předp. do-, na-, na- se, o-, od-, od- se, po-, po- se, pře-, pře- se, u-, vy-, za-; → nás. strašívati ○ předp. vy-, za-, ze-