straka, -y ž. 1. černobílý pták s dlouhým ocasem, příbuzný havranu: skřek straky; štěbetavá jako s.; je zvědavý jako s. velmi; přen. expr. nějaké dvě povedené straky (Svob.) všetečná děvčata; dávat si pozor na domácí straku (Klost.) zloděje; krade jako s. (pořek.) bere všechno, co mu přijde pod ruku; malovat (zř. ukazovat Něm.) straky na vrbě nalhávat, balamutit, šálit, klamat; zool. rod Pica: s. obecná 2. (zř. též m.) živočich mající skvrny (černé, hnědé, červené, bílé), zprav. kráva, řidč. kůň n. jiné zvíře: pást straku; s. pranic netáhl (Havl.) 3. nář. pestrobarevné kraslice n. fazole: straky se zdobily ornamenty (Lid. nov.)