strakatý příd. 1. (*strakavý Koll.) mající rozmanité, zprav. nápadné, křiklavé barvy; pestrobarevný, barevný 3: s. šátek; s-é kvítí (Jir., Erb.) pestré; s-é podušky (Olb.); s. papoušek; s-í koně (Vanč.); obrázek jarmarečně s. křiklavý; řidč. přen. panská láska na s-ém koni jezdí (Hol., pořek.) mění se, není stálá; zool. kachna s-á 2. řidč. expr. výrazně, nápadně rozmanitý; mnohotvárný, nesourodý: s. svět (Neum.) pestrý; s. život (V. Mrš.); → přísl. strakatě (*strakato Jir.): s. omalovaná opona; – řidč. expr. s. veselý mužík (Čech); → podst. strakatost, -i ž.: s. krojů; – expr. rozmanitost a s. rakouské říše (Havl.); zeměd. vlastnost příznačná pro někt. plemena skotu (např. pro skot černostrakatý, červenostrakatý)