strana, -y ž. 1. jedna z ploch něj. tělesa, věci; jedna z přímek omezujících plochu: s. krabice; vrchní, spodní s. víka; přední, zadní, vnější, vnitřní s. skříně; epigrafická s. mince přední strana (s nápisem), líc, avers; – s. čtverce, s. trojúhelníka; to je dvojí s. jedné mince dvojí stránka téhož jevu; geom. s. rovinného útvaru úsečka, kt. spojuje jeho sousední vrcholy; s. sférického útvaru oblouk hlavní kružnice mezi dvěma sousedními vrcholy; voj. horizontální úhel používaný při střelbě dělostřelectva 2. část vlevo n. vpravo (nikoli nahoře n. dole, vpředu n. vzadu), boční, postranní část; plocha (těla); bok 3, 1: poškozená s. auta; skály na obou stranách řeky březích; šel na (po) jeho levé straně; postavit se k někomu z pravé strany; obracet se ze strany na stranu; obrátit se na druhou stranu; dát hlavu na stranu; dát si klobouk na stranu šikmo; pozorovat někoho ze strany hledět bokem, úkosem; pro jednu pannu klobouk na stranu (pořek.) 3. část, díl 1 (čeho): hrát na pravé straně hřiště; ochrnutí levé strany těla; tuberkulóza pravé strany plic poloviny; dolní s. města; Malá Strana část Prahy; jít Modrou stranou (Bezr.) bývalým Pruským Slezskem; přešel ve válce na druhou stranu zběhl; být na druhé straně v opačném táboře; zast. hospodařit na tři strany na tři hony; mat. levá (pravá) s. rovnice, rovnosti n. nerovnosti části oddělené znaménkem rovnosti n. nerovnosti; elektr. primární s. (elektrického stroje); círk. evangelijní s. (oltáře) 4. stránka 1: dvě stě stran knihy; vytisknout něco na první stranu novin; list popsaný po jedné straně 5. místo jsoucí, ležící poněkud opodál, skryté, tajné místo; zprav. ve spoj. na stranu, po straně ne před jinými; v ústraní, stranou, tajně, potají, nenápadně, za zády: dát peníze na stranu; povědět, svěřit někomu něco po straně; po straně se někomu smát, pomlouvat ho; – ust. spoj. jít na stranu vykonat tělesnou potřebu; jít na malou stranu; jít na velkou stranu; dělat něco po straně nejednat přímo, otevřeně 6. směr 1; prostor v urč. směru: přicházet z pravé strany odprava; na kterou stranu půjdete? kterým směrem; šel na opačnou stranu; rozestoupit se na dvě strany; všichni přejděte na levou stranu; mít oči na všech stranách všude; ze všech stran je slyšet stesky odevšad; dívat se, psát na všechny strany, okna vedou na různé strany; vítr ze západní strany od západu; klobouk na tři strany (čast. ob. expr. facky) promáčknutý ze tří stran; zast. a nář. mnoho roků na tyto strany nepřišel (Rais) do těchto končin; v těch stranách působil (Jir.) krajích; není na světě té strany (Čel.) země; odb. světové strany 7. poněk. zast. druh hlediska, povaha věci; stránka 2: na všechny strany přičinlivý (Pitt.) všestranně; na jednu stranu je dobře (Sedl.) po jisté stránce; s funkcí sp. výrazu vylučovacího na jedné straně (z jedné strany) je dříč, na druhé straně (z druhé strany) všecko propije jednak, jednak; zast. po té straně nebývalo jináče (Wint.) po té stránce; na zlou stranu vykládat (Havl.) zle 8. příbuzenský vztah; příbuzní: příbuzní z otcovy strany z příbuzenstva; voralovská s. myslila na to, že Josef špatně pochodil (Rais) 9. jen ve spoj. na něčí straně, na něčí stranu, z něčí strany ap. vyjadřuje osobní postoj, zaujetí k někomu, něčemu; často jen ve funkci předl.: právo je na mé straně; z mé strany není námitek; z jejich strany nebylo odporu; – přidat se na stranu slabšího k slabšímu; ohrožení ze strany agresorů od agresorů, agresory; důvěra ze strany obecenstva (u) obecenstva; má ho na své straně je mu nakloněn; být, stát na něčí straně souhlasit s ním, mít stejné názory jako on, podporovat ho, stranit mu; stavět se, přidat se na něčí stranu; přetáhnout, získat, dostat někoho na svou stranu naklonit si ho, přimět ho, aby se přiklonil k našemu názoru; být na všechny strany hezký ke každému se chovat záměrně dobře 10. jeden z účastníků, partnerů (osoba, skupina osob, instituce) při něj. (dvoustranném) jednání, při uzavírání dohody, při sporu ap.; (v úř. stylu) jednotlivec, občan v poměru k úřadu: jedna ze stran k jednání nepřišla; obě strany se dohodly, že...; projednat otázky zajímající obě strany; sporné strany; žalující, žalovaná s.; – úřední hodiny, čekárna pro strany; práv. smluvní s.; mezinár. práv. vysoké smluvní strany 11. skupina lidí stejných názorů, stejného smýšlení ap. ve vztahu n. v protikladu k jiné skupině: veřejnost se rozdělila na dvě strany (různého mínění); husitská s.; s. podobojí, podjednou 12. (politická) s. zákl. forma politické organizace (v třídní společnosti) zastupující zájmy urč. společenské třídy n. vrstvy ve státě a usilující o jejich prosazování, (v social. státě) vedoucí politická síla společnosti: systém politických stran; vedoucí úloha (komunistické) strany v revoluci, ve státě; založit, sloučit, rozpustit (politické) strany; členové, vedení, sekretariát strany; ústřední orgán, sjezd, program, stanovy strany; vládní koalice stran; strany Národní fronty; marxisticko-leninské strany; komunistické a dělnické strany; sociálně demokratické, socialistické, reformistické strany; labouristická, konzervativní, liberální s. (ve Velké Británii aj.); republikánská, demokratická s. (v USA); křesťanskodemokratická, křesťanskosociální s. (např. v NSR); často, zvl. v někt. spojeních, jen s. (ve význ.) komunistická strana, popř. Komunistická strana Československa: akční jednota strany; představitelé strany a vlády; uskutečňovat generální linii (naší) strany; v oficiálních názvech, např.: Komunistická s. Československa (zkr. KSČ); Komunistická s. Sovětského svazu (zkr. KSSS); Polská sjednocená dělnická s.; Jednotná socialistická s. Německa; Italská komunistická s.; Švýcarská s. práce; Československá s. lidová; Strana slovenské obrody; hist. bolševická, menševická s.; Českoslovanská sociálně demokratická s. dělnická; mladočeská, staročeská, realistická s.; zdrob. stránka v. t., též expr. stranička, k 2, 4 stranečka, -y ž.; v. též stranou a stran