stranický příd. 1. týkající se politické strany vůbec; dnes čast. týkající se komunistické strany n. jejích straníků: s-á legitimace; řídící úloha s-é organizace; s. výbor; s. tisk; s-á schůze; s-á příslušnost; s-á kázeň, práce; s-é povinnosti; s-é spory, sváry uvnitř strany n. mezi stranami; postupovat po s-é linii; Rok s-é výchovy; Vysoká škola s-á 2. zaujatý pro jednu stranu (ve význ. 10, 12), jí stranící; zaujatý vůbec (op. nestranný): s-é rozhodování soudce; s-é líčení událostí; → přísl. stranicky: s. pracovat ve straně; – řídit zápas s. neobjektivně; → podst. stranickost, -i ž.: dělnictvo se dělilo (dříve u nás) podle politické s-i (Zápot.); – leninská zásada s-i literatury