stranný, stranní příd. řidč. 1. postranní: s-í vrátka (Pujm.) boční; přen. pohled s-ý (Čech) nevraživý, kradmý; – s-í ulička (Pujm.) vedlejší, odlehlá; hud. s-ý pohyb hlasů při kt. se jeden hlas pohybuje a druhý setrvává na místě 2. kniž. a zast. stranící, předpojatý, zaujatý (op. nestranný): je zapotřebí, aby soudce nebyl s.; s-á ideologie (Šal.); → přísl. k 2 stranně kniž. a zast.: chovat se s. (Tomek); → podst. k 2 strannost, -i ž. kniž. a zast.: nechci vládě s. vytýkati (Havl.)