strnisko, -a (2. mn. -sk, -sek), strniště, -ě (2. mn. -šť) s. 1. čast. strniště pole po pokosených obilovinách, jeteli ap.; tuhá, ostrá spodní část stébel ap. po pokosení: zaorávat s.; vítr už fouká ze s-sek, s-šť, přen. nastává podzim; mít bradu jako s. zarostlou; šlapal jako po s-šti (Rais) opatrně; – pořezat si nohu o s. 2. čast. strnisko expr. neholené vousy (zprav. na bradě): prošedivělé s.; tulácké s-ště (Weiss) 3. jen strniště starý čes. lid. tanec v dvoučtvrtečním taktu živého pohybu (nazv. podle textu písně)