stroj, -e m. 1. pracovní prostředek, zařízení, kt. nahrazuje, usnadňuje, zrychluje n. zpřesňuje lidskou práci: chod, výkon stroje; mazání, údržba stroje; spustit s.; pracovat u stroje; jednoduchý, složitý s. mechanismus; šicí, psací s.; zemědělské, důlní, textilní, potravinářské, kancelářské stroje; pracovat, běžet jako s. přesně, vytrvale, hanl. mechanicky; hovor. šít na stroji šicím stroji; psát na stroji psacím stroji; diktovat do stroje diktafonu n. osobě píšící na stroji; mučicí stroje; ust. spoj. pekelný s.; přen. dopravní prostředek (auto, letadlo): při útoku bylo sestřeleno sto strojů letadel; zahraniční stroje na startu automobilového závodu automobily; přen. expr., zprav. hanl., co pracuje n. postupuje přesně n. automaticky, bezmyšlenkovitě jako stroj, mašinérie: válečný s. (Gottw.); úřední s. (Olb.) stereotypní úřední postup; hlasovací s. skupina stoupenců něčeho, někoho, automaticky pro vše hlasujících; s. jede jako po másle bez potíží, hladce; tech. hnací s. motor; tepelný, parní, elektrický, hydraulický, pneumatický s.; hnaný s. pracovní; obráběcí s.; mykací, brázdicí, dobývací, těžný, secí, sázecí, počítací, promítací, dálnopisný s.; dopravní stroje (letadla, transportéry ap.); jednočinný, dvojčinný, samohybný, rychloběžný, kompaundní s.; pásový, pístový, rotační s.; hodinový s.; s. na zpracování informací zařízení, kt. samočinně n. polosamočinně zpracovává kódované informace; matematický s. kt. zpracovává matematické problémy; děrnoštítkový s. do kt. se vkládají informace děrnými štítky 2. zast. nástroj (hudební); poněk. zast. ústrojí: dovedla zahrát na jakýkoli s. (Podl.); – s. mluvní (Havl.) mluvidla; zool. bobří s. †3. (zř. též ž.) strůj 1: dle kroje a stroje panský dráb (Šmil.): městský s. (Baar); oblékne se potápěč v celou svou s. (Světozor) †4. (zř. též ž.) postroj 1: skvělý s. koní (Jir.) *5. chod 4 (při jídle): měli jsme strojů na kolikero (Něm.); zdrob. strojek, strojík, stroječek v. t.; v. též strůj