strojiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co) navlékat někomu na tělo oděv; oblékat: s. ráno děti; s. nebožtíka do truhly (Jir.); děvčátko strojilo panenku; s. se před zrcadlem; strojte se, půjdeme!; zast. ve spoj. s. kuklu, kukli někomu, na někoho: s. někomu kuklu (Čel.) mít ho za blázna; s. na sebe kukli (Svět.) přetvařovat se 2. (koho, co) dávat někomu, něčemu výstroj potřebnou k jistému účelu: s. koně dávat mu postroj; žel. s. lokomotivu vybavit ji všemi náležitostmi pro jízdu 3. (koho, 4. p.) opatřovat, zásobovat oděvem; šatit, oblékat; (koho, řidč. co) okázale oblékat; parádit (ob. expr.), fintit (expr.): živí děvče a strojí je jako vlastní; strojí si ženu; – nic nedělá, jen se strojí; řidč. s. hříšné tělo (Kosm.) 4. (co; ~) upravovat, zdobit: s. vánoční stromeček; s. oltáře (Pech.); zast. s. někomu hlavu (Klicp.) 5. (co) připravovat, chystat (zprav. vybraná jídla k slavnostním příležitostem): s. hostinu, veselku, křtiny 6. poněk. zast. (co; komu; ~) připravovat jídlo n. nápoj; vařit vůbec: s. chudý oběd (Jir.); s. smažená kuřátka (Ner.); s. čeládce (Jir.); dává si s. připravovat vybraná jídla; – uvidíte, jak budu s. (Baar) 7. poněk. zast. (co) dělat 3, připravovat, upravovat: s. léky (Jir.); pyšně strojené hrady (Koll.) budované (ve význ. 1); s. ohně (Prav.) rozdělávat; s. lůžko někomu (Jir.); s. pohřeb (Zey.) vypravovat; s. zlo (Zey.), bolest (Vrchl.) působit, konat; s. stůl, na stůl prostírat; ust. spoj. s. si (z někoho) smích (Prav.), úsměšky (Slád.), blázny (Něm.), šašky (Šmil.) zesměšňovat ho, tropit si žerty; ryb. s. rybník vypouštět a připravovat k výlovu 8. (co proti komu, čemu; co komu, čemu, na koho, co; ~) připravovat, chystat (v nepřátelském úmyslu): s. pomstu, spiknutí, pikle, úklady proti někomu osnovat, kout (expr.); poněk. zast. s. útok (Jir.), výpravy (Havl.), válku (Pal.); s. železa na vydry (Jir.); zast. s. různice (Jir.); s. divné otázky na někoho (Jir.) klást mu je; s. překážky na cestě (Pal.) *9. (co; ~) předstírat 1: s. lhostejnost (Rais) 10. zast. a nář. dovádět I: nekřič a nestroj (Staš.) †11. (koho, 4. p., oč) ukládat někomu o něco, snažit se připravit někoho o něco: s. kohokoli o hrdlo (Wint.); o statek s. (dobrodince) (Wint.); — strojiti se ned. 1. poněk. zast. (nač, na koho, k čemu; ~) chystat se, připravovat se; (s inf.) hodlat, zamýšlet: s. se na cesty (Tyl), na výlety (Jir.); jen se tak na tátu nestroj (Pitt.); s. se k zápasu (Vrchl.); s. se k odchodu (Mach.); šuškají si, že se něco strojí; neos. strojilo se k bouřce (Jir.); strojí se na bouřku (Jir.); – strojí se k vám přijít 2. chodit oblečen urč. způsobem; oblékat se, šatit se: strojí se střízlivě, nápadně; s. se podle nejnovější módy (Tyl); ♦ jaký kroj, tak se stroj (přísloví) přizpůsobuj se prostředí ○ předp. do-, na-, od-, po-, pře-, při-, při- se, roz-, se-, u-, vy-, za-; podstrojiti; → nás. strojívati (kromě 3, 9), strojívati se (kromě 2)