strpěti dok. (3. mn. -í, podst. -pění) 1. (co) dát si líbit; snést 5: s. pohanu; nestrpět urážku, odpor, bezpráví 2. (koho, co) vystát, snést 6: nestrpí nikoho při práci u sebe; nestrpí doma ani hudbu z rádia; zast. strpte chvíli, řekneme to krátce (Wint.) mějte strpení 3. poněk. kniž. (co, co komu) (čast. záp. nestrpěti) dovolit, připustit 4, snést 5: nestrpím, aby se to opakovalo nedopustím; nestrpět žádné podezřívání; tato záležitost nestrpí odkladu; nic jí nesmíš s. (R. Svob.) †4. (co) vytrpět, protrpět, snést 5: s. velmi mnoho (Slád.)