strup, -u m. (6. j. -u) 1. zaschlá vrstva (zprav. krve n. hnisu) na ráně n. vředu: tělo pokryté vředy a strupy; strupy seschlé krve; strhnout si s.; přen. pahýly (stromů) plné škaredých strupů (V. Mrš.); strupy bláta (Neum.); ♦ ob. expr. mít nějakv s., stroupek (čast. škraloup) dopustit se něj. přestupku 2. tech. (v slévárenství) struska, nečistota ap.; → zdrob. k 1 stroupek, -pku m. (6. mn. -pcích); — *strup, -a m. zhrub. nadávka člověku odpornému, nepříjemnému (Mor.)